Tak já si pořád myslím, že ta zákonem nařízená inkluze se dotkla poměrně malého počtu dětí.

U nás ve škole je to jen jedno dítko, které je s LMP v běžné třídě, zatímco dřív by bylo v ZŠ praktické.

Všechna ostatní SVP tu byla i před tím a záleželo na škole, jestli s tím pracovala nebo ne. Podle mě je problém spíš v tom, že pořád převládají učitelé, kteří neprošli ani základy speciální pedagogiky. Pořád je jich spousta, co nechápou podstatu a problémy dětí s poruchou pozornosti, nerozumí tomu, proč dítě s dysgrafií dělá pravopisné chyby, když "jde jen o škrabopis", že chodící kalkulačky nejsou nadané děti a naopak, že nadaní leckdy bojují s tím, co jim přijde primitivní, protože si to přeci stačí jen zapamatovat.

Jenže tohle tu je, co jsem ve školství. Já měla štěstí, že jsem začínala ve škole, kde se s tímhle pracovalo už v době, kdy ještě většina lidí popírala, že něco takového existuje a vše bylo jen "nevychovanost". Měla jsem za to, že už bychom v tomhle měli být dál, ale ono je to leckde pořád stejné .
Možná proto tak lpím na svém současném působišti, protože i když mi tam vadí hodně věcí, tohle tam funguje. Děti s nadáním teda ještě moc ne, ale už i to se začíná řešit.
Každopádně dvourychlostní výuka už je standard a někteří už přijali i to, že normální je ta třírychlostní. Holt se nedá stát před tabulí a veškerou výuku pojímat jako sebestřednou exhibici, ale je potřeba chystat práci tak, aby se dala s drobnou úpravou použít i pro děti nadanější, i pro ty méně nadané. A jde to, ne že ne. Však něco podobného je běžné v málotřídkách. Jde jen o to přijmout jiný způsob práce. A když k tomu má člověk i asistenta, dá se to i s těmi skoro 30 dětmi, i když záhul t je. Většinou spíš záleží na tom, jak je to v těch 25 dětech rozložené.