Ropucho, naši měli velký gramofon s rádiem, bylo to to první a vlastně jediné, co si koupili po svatbě (brali se v r.1953 a zrovna přišla měnová reforma, takže jim zbylo sotva na ten gramofon). Měli spoustu desek s populární i vážnou hudbou. Vzpomínám si, když jsem byla úplně malá, jak přišli odpoledne z práce, babička jim uvařila kafe a pak jsme všichni seděli v křeslech v obýváku a poslouchali desky. V roce 1967 si táta koupil v Tuzexu japonský kazeťák a nahrával si písničky. Já jsem měla zakázáno na něj sahat, což jsem nikdy nerespektovala a když jsem přišla ze školy a nikdo nebyl doma, tak jsem si ty písničky z něho pouštěla. Znala jsem všecky naše zpěváky a spousty jejich písniček.