monam,

taky nejsem ředitelka, ale zkusila bych jako taková ředitelka přemýšlet a ne hned odsuzovat.

Motivační pohovor může být právě na téma, proč chci právě na toto gymnázium. A jsme opět u téhož, pokud je to gymnázium něčím významné, a co tak sleduju, každé má cosi do sebe, tak se dá najít důvod, proč chci tam a ne jinam. Nebo proč chci na gymnázium a ne na průmyslovku nebo zdrávku, v případě osmiletých gymnázií pak proč chci na gymnázium a ne zůstat na ZŠ.

"Proč chci na gympl? Protože někam jít musím?"

Tak jednak nikde není psáno, že dítě někam musí. A když už tedy musí, protože si to třeba rodič přeje, tak si nemyslím, že je to nejlepší důvod jít zrovna na gympl. Gympl je především příprava na další studium. Ne nutně, ale to další studium se předpokládá. Takže by dítě mohlo mít představu, co chce dělat a v čem mu právě gymnázium, a právě toto gymnázium, má pomoci. Motivace ke studiu je sakra důležitá a leckdy mnohem důležitější, než plný počet bodů z přijímačkové matiky nebo češtiny. Pokud dítě chce, zvládne gympl vystudovat i se 17 body z testu u přijímaček. Pokud nechce a neví, proč tu školu vlastně studuje, tak je větší pravděpodobnost, že školu časem zabalí, což není dobré ani pro to dítě, ani pro tu školu.