Já teda koukám a obdivuju kolik těch deváťáků je cilevědomých, co ví co v životě dál chtějí,mají přehled o školách a oborech a zvládnou náročné přijímací řízení, včetně testů logiky,pohovorů,psaní esejí atd. a myslím to bez ironie .Tady je asi specifické všechno,protože je jen málo těch co ví kam směřují a udělají pro to maximum.Dost si o tom povídáme a tady převažují děcka co netuší co který obor znamená,nic je nebaví,sami neví co by chtěli dělat,ve škole udělají jen to nejnutnější,kolikrát ani to ne a jdou někam protože je zaujme něco-třeba řidičáky a svářečák u zemědělce,to že budou i kydat hnůj nijak neřeší a pak jsou překvapení, a to nemluvím o tom že jsou překvapení že jako čtyřkaři se tam ani nedostanou.Kluk mi řekne že půjde na řezníka,že je tam super kapesné,přitom má známky i na maturitní obor, ale to je prý nuda, to by se musel učit.Na SŠ nám taky říkají že tam často přichází žáci co vůbec netuší o čem ten obor je a pak odchází jinam. Dcera taky do poslední chvíle nevěděla kam se vydat po devítce dál,takže jsme jednotlivé obory zkoumali docela dost, protože ji bavilo docela dost věcí,ale nic vyhraněně, nakonec si vybrala dobře,ale pro mě překvapivě a makala na tom aby se tam dostala.Syn je naopak vyhraněný odmala, má tři směry co ho baví,do poslední chvíle jsme vybírali který z těch tří to bude,ale že by nějak zabral -to ne na to je pohodlný,stejně jako spousta jeho spolužáků