Kat a myslíš, že je tedy lepší nechat ty lidi pak trpět tím, že je najednou odstřihnu? Protože ty lidi mi třeba po letech řeknou, že je to ranilo když ani nevěděli důvod. Jenžee tohle je přesně vzorec, který já ani po letech terapie nedokážu zlomit. Prostě po čase mi přijde že už jsem na toho člověka tak citově a emočně nabalená (já na ně, ne oni na mě), že něco ve mě mi poručí, že dotyčnouú dotyčného musím odstřihnout. A ano, rozum a roky terapie mi jasně říkají, že nemám předejímat kdo mi ublíží nebo ne, ale ten pocit prostě nemůžu ovládnout, je to silnější než já. Takže jsem se takhle naprosto vědomě rozhodla a jak píše Ruth, alespoň se mohu konejšit pocitem, že je mi takhle vlastně fajn.