"Nemám to tak, že si vystačím s manželem a blízkou rodinou. Pro mě kamarádi jsou moje rodina. Někdo to má jako ty a někdo to má naopak jako já. Takže když se mi třeba přihodí něco vtipnýho, prostě nějakej trapas, tak to pak na tom whatsappu svým přátelům napíšu. Ale stejně tak i ty strasti. Nemyslím si, že takový přístup k přátelství je nutně špatně, ale musí lidi dojít ke konsenzu, musí mít stejné představy...a ten můj kámoš, na něj jsou ty moje strasti teď asi moc. Takže si ho škrtám ze seznamu lidí, kterým se můžu svěřovat "se vším".
"
To zní velmi rozumně
Na takový druh kontaktu opravdu musí být naladěné obě strany.
Kamarád je v současnosti nejspíš vytížený vztahem směřujícím ke svatbě a nemá kapacitu sdílet ještě každodennost s tebou.
Nemusí být nic vyloženě špatně ani u jednoho z vás, jen nemáte kompatibilní představy o míře vzájemné komunikace.