Přidat odpověď
j.a.s "Připadá mi, že možná trochu žárlíš na to, že on si troufá na mnohem dražší bydlení v Praze, než máš ty na Moravě a ty se divíš, že o tom uvažuje, když podle tebe tolik utrácí."
mlsoun: Když mám být milá, bylo by fajn říct tedy "může to působit tak, že mu závidíš"
Mlsoune, v čem je podle tebe ten obrovský rozdíl mezi "Připadá mi, že možná trochu žárlíš" vs "může to působit tak, že mu závidíš".
Mně to totiž přijde jako totéž - připadá mi - může to působit tak
Ty jsi žárlivost rovnou překlopila do závisti. Já třeba žárlivost tak negativně jako závist nevnímám.
Skutečně tě neobviňuju ani z jednoho, pouze jsem psala, jak to na mě působí.
Už jsem to psala, ale z psané komunikace člověk může snaději cítit i něco jiného, než tam skutečně je nebo to může člověk vnímat úplně jinak, než to pisatel zamýšlel.
Nikdy nevíš, co tomu druhému z časté komunikace zůstane v hlavě, co si nejsnáz vybaví. Ten kamarád to taky může číst poté, co se kvůli podobným věcem pohádal s přítelkyní - a může si v duchu říkat: "proč mi to píše, vím přece že byt v Praze je fakt drahý a že je drahé všechno kolem." A teď fakt přeháním, ale jemu může sepnout - "no jo, má byt na Moravě a třeba jí štve, že taky nebydlí v Praze". Přitom celé je to o tom, že kamarád nejspíš z jiných situací ví, že opravdu nejsi závistivá, ale v nějakém rozpoložení, kdy ho někdo namíchnul, mu tohle projde hlavou.
Mimochodem psala jsi hezky o té jeho přítelkyni, že ti nemá co závidět a tak.
Tohle taky nikdy nemůžeš vědět. Ty si myslíš, že je dokonalá, krásná a nemá ti co závidět, přičemž ona to může chápat úplně opačně. Může třeba žárlit na to, že si s tebou její partner dlouze píše, zatímco jí sem tam z práce odsekne.
Předchozí