"jenže na rozdíl od ženských tou kvedlačkou zakvedlá, rozvíří smrad a bez ohledu na to, jestli se něco hnulo nebo ne, odchází s pocitem dobře vykonané práce a vědomím, že bez něj by se nehnulo nic..."

Aha, to je ale krásný přístup k psychohygieně, už vidím, jak takový hrdina večer rekapitujule svůj den: "tak jsem mocně zakvedlal, kráásně elegantně to vyřešil a odešel dělat dobro opodál...och, jak já to dělám" Muž je nadmíru spokojen, plácá si po ramenou "dobře já" a blaženě usíná, jak pomohl změnit svět...

Žena kvedlá deseti kvedlačkami najednou ze všech sil, splavená, vyřízená, dávno za hranicí toho, co ještě unese, a večer rekapituluje svůj den: "měla bych se snažit víc, zvládnout víc, to musím dát...přidat, urvat to..."