Já jsem hlavně nepořizovač. Jsem založením šetřílek a neutráceč. Takže mi nedělá problém si věci nekoupit, i když se mi líbí. Spoustu věcí jsem vyházela, když jsem se stěhovala z ctyrpokojoveho bytu po rozvodu s BM a odchodu dětí. Tehdy jsem se zařekla, že si nebudu zanášet domácnost žádnými blbostmi. Když jsem ztloustla, zbavila jsem se veškerého oblečení. Mám ve skříni jen věci, které opravdu nosím a nosím je tak dlouho, dokud vypadají k světu, pak je vyhodím a maximálně si pořídím něco podobného jako náhradu. Co jsem v důchodu, potřebuju čím dál méně oblečení. Nemám žádné tvořivé koníčky, takže nic takového doma nemám, žádné látky, vlny, korálky. Zároveň ale nejsem minimalista, mám doma v knihovně přes 1000 knih, které prostě nevyhodim, mám starou obývákovou stěnu, kterou jsme si pořídili po svatbě a na políčkách mám různé šálečky, skleničky, vázičky a sošky, na zdech obrázky. Jsou to většinou věci, které jsem zdědila po našich. Stejně mám ještě dvě banánové krabice těchto věcí ve sklepě, nemám je kam dát. Hlavní mojí zásadou je zbytečně nenakupovat věci, které nepotřebuju a okamžitě vyhodit vše, co se pokazí.