Být to jen na mě, měla bych je tady minimálně ještě dalších 50 let. Mám své rodiče opravdu moc ráda, ale jako někoho, kdo prostě nemá rád bordel, mě to u nich ničí. To není o tom, že bych je pohřbívala. To já naopak doufám, že je tu budu mít ještě hodně dlouho. Ale táta má v tom pokoji a různé šanony s papíry...některé se týkají domu, jsou důležité, jiné jeho podnikání, ty jsou taky důležité a další jsou nesmysly typu letáky z roku 2010. Pak jsou tam další věci, třeba dva velké kelímky od jogurtu plné propisek, z nichž půlka už nepíše (to ještě budu muset protřídit) a zkrátka takové věci. Slíbili jsme si, že teď někdy se do toho společně pustíme, už jsem mu tam vyhodila během víkendu s jeho svolením prázdné krabice a měl radost jak on, tak mamka. Roztřídit, uložit, povysávat, povytírat, utřít prach, otevřít okna a jsem spokojená.:D Jasně, že gramofon bych mu nikdy nevyhodila (taky miluju gramofon a gramofonové desky) a staré houpací křeslo taky ne (spíš přemýšlím, kde ho nechat vyspravit). Ale já mám teď celkově nějakou šílenou uklízecí náladu. Nejradši bych už jaro a tepleji, ať můžu umýt okna a natřít starý nábytek. Blízké okolí mě podezírá z toho, že jsem moc aktivní a jestli bych neměla změnit antidepresiva (mám teď nové), ale uklízecí záchvaty mám čas od času normálně.