My v Praze na matematickém gymplu měli maturitní ples, třídnímu jsme dali velký (asi metrový) definiční sešit se srandovními životními definicemi. Vždycky hodně moralizoval a na matiku chtěl vést definiční sešit, s definicemi a větami.

Na maturitách a na maturitím večírku jsme měli filmaře - ŠPáta tehdy točil Největší přání II., komparaci přání mládeže v 60. letech (Největší přání I) a v 80.letech. Vybral si 5 spolužáků, 4 byli věřící, pátý byl násobný vítěz mezinárodní matematické olympiády. Mnoho mladých si ve filmu už nebralo servítky o režimu. Psal se rok 1989 těsně před revolucí. Díky tomu mám naše maturity zaznamenaná. Po odchodu filmařů se teprve strhla ta opíječka.

Kluci vlezli do domu k demolici naproti a lezli po lešení.

Nad ránem jsme se pak někteří sebrali a jeli s třídním na jeho chatu na víkend. Po cestě zpět jsem se ještě zastavil na psychiatrii v Děčíně, kde se sesypala z maturity jedna matematická kamarádka, což jsem zjistil až na místě. Moje dívka/manželka byla potom dost žárlivě naštvaná , co mám co jezdit za kamarádkami.

Do tanečních jsem chodil do UKDŽ a do Radiopaláce k Nekolovi. Byl jsem poleno. Nicméně jsem se zalíbil dívce s trvalou - "karfiolem" na hlavě v bílých šatech a začal s ní chodit. Ona už chodila do tanečních 2. rok ale měla se mnou soucit a chodila do základek i speciálek (její rodiče hodně tanci fandili - sami se tak seznámili). Nakonec jsem chodil 2 roky do základek a 1 rok do speciálek. A pak ještě 3 roky v životě do tanečních pro dospělé. Dřevo jsem furt. Jsem antitalent na rytmus (i v hudebce).

Po 6 letech jsme se vzali. A bude to 30 let od svatby.