Ahoj, trpím gen.úzkostnou poruchou, která se mi spustila před lety po asi roce extrémního stresu (hrály v tom roli vážnější zdravotní potíže). Beru aktuálně SSRI, protože když jsem je nebrala, vždy se po čase úzkosti vrátily a bylo to dost špatné. Mám s úzkostí spojené nějaké psychosomatické potíže, které se mi spolu s tou úzkostí zhoršují. Teď jsem ve fázi kdy měním léky (z escitalopramu na sertralin) a už třetí týden beru ty nové. A jejich účinek zatím pořádně nenaběhl, takže teď je to trochu horší, ale ve srovnání se stavy, které jsem zažívala když jsem neměla úzkosti vůbec podchycené léky, je to ještě ok. Chci se zeptat těch, které mají se stejnou či podobnou diagnózou zkušenost, jestli jste nějak řešily léky v těhotenství a jaké jste braly. A nebo jestli jste to zvládly bez. Snažila jsem se vysadit, ale prostě to nejde, ty úzkosti bez léků pro mě nejsou zvládnutelné. Na terapii chodím už několik let a nějaký posun tam je, ale když to udeří v plné polní, tak to bez prášků nejde. S léky funguju víceméně jako normální člověk, uvidíme, jak mi zaberou teď ty nové. Moc bych si přála miminko, odkládala jsem to až se "uzdravím" než mi došlo, že se asi neuzdravím nikdy a že stejně tak jak si někteří diabetici píchají inzulín, tak já budu muset brát antidepresiva. S psychiatrem jsem pozitiva i negativa antidepresiv v těhotenství konzultovala, ale moje úzkostná porucha mi velí pátrat dál a zeptat se na zkušenosti žen, jestli to třeba nějak negativně neovlivnilo jejich miminko. Věřím a doufám ve slušnou diskuzi. Pokud je zde někdo, kdo v psychické nemoci třeba nevěří a myslí si, že neexistují, prosím jej aby se pokud možno zdržel diskuze a nedělal mi to ještě horší (tuto prosbu píši, protože jsem zde natrefila na diskuze z minulých let, kde se k psychickým nemocem vyjadřovaly některé uživatelky, které v existenci psychiatrických diagnóz evidentně nevěřily). Děkuji vám a přeji krásný den.