Mám obdobnou diagnózu + panické ataky. Když jsme začali uvažovat o třetím dítěti, brala jsem cipralex 10 mg (1x denně). Třetí syn k nám přišel poněkud rychleji, než jsem vůbec stihla s dr. pořešit léky. Věděla jsem, že ale bez léků to asi nepůjde (opravdu jsem ještě nebyla v té době zaléčená). Takže jsme se s dr. dohodly, že celé těhotenství normálně budu brát cipralex a po porodu přejdu na zooloft (ten byl totiž v té době - rok 2015 -už ověřený na kojených dětech, cipralex ještě vyzkoušený nebyl).

A nakonec to dopadlo úplně jinak. První trimestr jsem totálně prozvracela, ale psychicky mi bylo fakt dobře (žádné úzkosti ani ataky), takže nakonec po dohodě s dr. jsem cipralex vysadila. A dobré to vydrželo až do dvou let synka (syn byl plně a dlouho kojený), nakonec se teda úzkosti i ataky vrátily a znovu došlo na medikaci ( v současné době jsem ale už skoro rok bez léků, takže ťukám a doufám, že budu jedna z výjimek, co to na delší dobu takto ustojí ).

Ale syn za to stál, je to úžasné ( i když šíleně tvrdohlavé) dítě. Na druhou stranu si uvědomuji, že jsem měla svým způsobem štěstí, že to není pravidlo, že se může stát, že s těhotenstvím někomu úzkosti ještě zesílí.

Takže bych to určitě probrala s psychiatrem, ony i ty léky už jsou zase více vyzkoušené a protestované na těhotných a kojících, takže určitě bude i víc možných řešení než tehdy před sedmi lety. Hodně štěstí, i odhodlání udělá svoje.