Od te dobby, co mi umrela kamaradka, to tak trochu mam.. Ze si uvedumuji nasi konecnost. Samozrejme ne vzdycky, take se necham prevalcovat vsednimi starostmi,ale vcelku se snazim zit uvvedomeji - vazim si i malickosti, ktere mi muzou udelat radost, vazim si kazde hezke chvile a uzivam si to vedome. Manzel me kamaradky mi rekl, ze ten cas pred jeji smrti byl vlastne nejkrasnejsi. protoze si to vsechno takto vedome prozivali..toz tak.
Nekdy mi prijde, ze si lide hezkych veci nevazi a porad si na neco stezuji. Bohuzel i moje mama. Skoda, ten zivot si otravuji. Je to vec pohledu.