77krásko, my si taky dělali legraci z různých těch branných cvičení (zejména pokud se jednalo právě o ochranu v případě jaderného útoku), ale i tak jsem brala možnost jaderné války jako existující hrozbu. Ať už byla druhá světová jakkoliv daleko (což mi upřímně řečeno přijde spíš až teď, kdy žije minimum lidí, co by si z ní něco pamatovalo, za mého dětství jich byla ještě pořád snad polovina společnosti), to přeci s akutálním rizikem nijak nesouvisí - další válka může být jak půl roku tak klidně 100 let po předchozí, proč ne?
Já taky měla jistotu v rodině, ale jak tě asi rodina ochrání před vypuknutím války, pokud to není královská rodina v monarchii nebo tak něco? Určitě jsem nežila v trvalé úzkosti z války, ale vědomí, že vypuknout může, bylo všudypřítomné, já jsem zrovna byla ten typ, co četl noviny (byť to bylo Rudé právo) a koukal na zprávy v televizi ...