Když jsem se začala léčit, už jsem měla dva nádory. Kamarádka v té době jela třetí (a neúspěšné) kolo chemoterapií. Maminka jiné kamarádky půl roku předtím umřela. Obě začaly s menším nádorem než já a umřely pátý rok léčby.
Ani doktorka mi nechtěla dovolit vyndat intravenozní port ještě tři roky po skončení léčby.
Žít s tím vědomím, že zřejmě umřu do čtyřiceti, jsem se naučila. Do práce jsem chodila normálně, jen jsem si zkrátila úvazek. MM byl doma jen o víkendech.
Je to 17 let od diagnózy.