Přidat odpověď
babi, přesně tak, co hlava dělá před spaním, to mi přeteče do spaní. Nerada tomu napomáhám zbytečně zátěží cizích příběhů, což knížky jsou (ev. filmy třeba taky, prostě další život někoho jiného, byť fiktivního, je na mou mysl večer moc:) )
Se čtením dětem je to zajímavá otázka - no mým dětem by čtení večer rozhodně nesvědčilo, jsou mi dost podobné. Večery u nás patří postupnému zklidňování, a to mnohem víc hlavy než těla. Zklidnit tělo problém není, hlavu jo. Takže večery dětem od malička "převádíme" přes šerou aktivitu - že nemáme zhasnuto úplně, aby se někdo nepřerazil, ale máme třeba rozsvíceno jen v koupelně a otevřené dveře, takže v pokojích je příšeří, a v tom si děti někdy hrají ještě s plyšáky, nebo si povídáme, většinou tak nějak v duchu "nedovolit, aby nad hněvem zapadlo slunce", prostě trochu zrekapitulujem den, nepříjemnosti rovnou vysvětlíme, a příjemnosti necháme na konec, "aby se o nich zdálo" :) ALe prostě večery v mém vnímání patří příběhu toho usínajícího člověka, příběhy dalších lidí (reálné i fiktivní) jsou pro mě věc pro den.
Předchozí