Tak abych Rodinové oživila téma, tak stará historka o jednom z mých prvních setkání s masopustem. Neb jsem ze Sudet, kde všechny tradice umřely, tak to pro mě taky bylo něco vzdáleného, odehrávajícího se v krajinách, kde se folklor udržel. Pak jsem přišla do jižních Čech. Život v ČB přinesl poznání, že ono se to v kraji docela drží, ale blíž mě to nepotkalo. Pak jsem se přestěhovala do jednoho malého města, tam průvod chodí,ale v tom městě to má přeci jiný charakter než na vsi, kde se fakt jde od chalupy k chalupě. A neměla jsem šajna o různých taškařicích. Tak si to takhle v únoru šinu přes Strakonicko k našim do rodných Sudet ve svém malém autíčku a v jedné vesnici potkám tradiční průvod. Zrovna stáli před barákem v úplně blbé zatáčce, muzikanti vyhrávají, masky se klátí okolo, tak raději skoro zastavím, aby se něco nestalo. A přiskočí mi k autu velmi tradiční maska muže převlečeného za ženu, v naducané krojové sukni, ovšem tu sukýnku zvedne a to co má pod ní mi skoro přilepí na okénko. No bylo to umělý, ovšem v dost realistickém provedení, i když poněkud naddimenzované. No ještě že jsem už skoro stàla, protože jinak bourám