babi, pod prorodinnými tendencemi jsem spíš měla na mysli vlastní potřebu se o rodinu tak nějak postarat, myslet na ně, pamatovat si, co kdo má rád... ačkoliv jsme s babičkou neměly moc pěkný vztah, když jsem byla dítě (na rozdíl od své starší sestry, kterou babička bezmezně milovala ), v dospělosti jsem to byla já, kdo k nim pravidelně jezdil, pomohl nakoupit, obstarat, přivezl pravnoučata k potěšení, povídal si s nimi, pravidelně telefonoval... dokonce jsme si ledacos i vyříkaly při jedné pozdně večerní debatě (což bylo pro babičku velmi neobvyklé, ona nikdy nebyla moc ochotná měnit názor, natož to přiznat)