Babička si přála dožít se toho, až půjdu do tanečních. To se jí splnilo, ale myslím, že byla úrovní zklamaná: "ty holky maj šaty jako košilky". Ona měla zažito, že se umírá okolo 40, dožila se více než dvojnásobku, vlastně polovinu života říkala, že už brzo umře

Jinak mám pocit, že na mě nikdo ani žádná očekávání snad radši neměl. Rodiče mě vybízeli k oboru, na které absolutně nemám předpoklady (matematika), takže můj obor vnímají něco jako gender studies...
Naopak špatně snášejí, když bych je v něčem "předběhla". Třeba mám větší pračku než oni dva - je nás 5 - a stejně měl otec potřebu komentovat, jaktože my máme na 7 kg, když oni mají na 5 kg...
Máma byla potěšena naším třetím děckem, milou tchyni to naopak skoro pohoršilo.