děda si asi přál, abych byla jako on doktorka, to jsem totiž plánovala cca do 7. třídy, vždycky říkal, že bych byla dobrá "obvoďačka" (bez ironie). takt to jsem mu fakt nesplnila a když jsem pak šla studovat sociální práci, tak byl myslím zklamaný, měl asi pocit, že to je "pod mou úroveň"
máti si přála, abych si udělala doktorát, ale to jsem nakonec vzdala a upřímně, nelituju toho
táta si "tajně" (byl dost průhlednej, ale nechtěl na mě tlačit) přál, abych šla na žurnalistiku nebo scénáristiku. to jsem mu taky nesplnila. vím ale, že měl radost, když se mi naskytlo, že jsem psala scénáře pro jeden vzdělávací seriál, myslím, že byl na mě docela pyšný
jinak celkově naši asi do mě vkládali větší očekávání a naděje, celá naše famílie jela v módu "každý by se měl snažit udělat něco významného pro národ"
, já se na to vyprdla, měla tři děti a strávila s nimi doma spoustu času