Neznámá, nikdy jsi nebyla u babičky třeba na víkend nebo na prázdniny? Nebo pokud jste bydleli pohromadě, nikdy jste nebyli u babičky, aby mohli rodiče něco zařídit nebo si třeba vyjít na ples?
Já strávila s babičkou strašně moc času, ona tedy byla už při mém narození v invalidním důchodu. Hlídala nás (mám ještě 2 sourozence), i když jsme byli nemocní, trávili jsme tam některé víkendy (i když pro to nebyl žádný závažný důvod, jen jsme chtěli), o prázdninách 2-3 týdny ... Druhá babička chodila do práce skoro do mé dospělosti (mám "mladé" rodiče i prarodiče), ale i u ní jsme různě pobývali nebo ona u nás ...
Já si samozřejmě taky nepředstavuju, že bych měla vnoučata na starosti na "plný úvazek", ale že by žili někde dost blízko, abych se s nimi mohla často vídat a třeba i "hlídat" nebo jen tak někam vzít, to bych moc ráda, přijde mi to jako super naplnění života s pocitem užitečnosti. Fakt mi to přijde lepší, než se "ucestovat" nebo "ukulturnit" nebo co až k smrti. Pokud vnoučata mít nebudu nebo budou daleko nebo nedejbože nebudu mít s "mladými" dobré vztahy, tak se určitě nějak zabavím, ale v rodině jsem vždycky viděla větší smysl než v nějakém "honění zážitků", natož pak ještě ve stáří. Jakože budu mít lepší smrt, když stihnu v důchodu ještě navštívit 20 hlavních měst světa nebo ujít pouť do Santiaga? Nebo vypěstovat každý rok rajčata a zavařit 50 sklenic kompotů?