Já mám 3 děti s věkovým rozpětím přes 10 let a vůbec si nedovedu představit žádnou aktivitu, ve které bych měla ze sebe vydat nějakou péči, vlídnost, lásku.
Se třetím dítětem jsme počítali, že už moc hlídání nebude, batole nikdo neměl přes noc, jen na pár hodin přes den. A po pravdě mě děsí, kolik péče ještě budu muset věnovat seniorům, je to dohromady 5 lidí, tchán už se hodně špatně hýbe a nemyslí, tchyně je z toho špatná, ostatní jsou zatím celkem samostatní a snad jim to ještě pár let vydrží.

Dost často mě napadá, jestli to byl s 3. dítětem dobrý nápad vzhledem k počtu seniorů, ale přijde mi proti přírodě pořídit si málo dětí, abch zvládla péči o staré, ale stejně mě děsí, jak to budeme zvládat...

Myšlenka na vnoučata je pro mě něco neskutečně vzdáleného, že můžu říct: ne, určitě ještě mnoho let nebudu schopna, budu potřebovat hodně času na nabrání pečovatelských sil.