Ahoj,

nevím, jestli pro psychiku je stav "zůstat na nemocenské a u toho si hledat práci" ideální. V podvědomí víš, že ve stávající práci na tebe koukají skrze prsty - min. šéf. Bude celý happy a určitě i ten, kdo tě nyní dočasně zastupuje, až se do práce vrátíš s tím, že zároveň dáváš výpověď.

Žila jsem chvíli něco podobného, ale bez těch psychických problémů. Věděla jsem, že chci jít na mateřskou a také, že se stěhujeme tak daleko, že denní docházení do práce nebude možné a šéf nebyl zrovna 2x nakřivo z toho, že budu dělat z domova nebo dojížet na bližší pobočku a přežívat tam do té doby než otěhotním. Když otěhotním hned, koho bude hledat tak narychlo, že? Když budu dlouho čekat na svůj zázrak, moje práce asi nebude mít takové grády, jako mívala. Ačkoliv jsme měli fajn a přátelský vztah, cítila jsem, že je ze mne lehce nakřivo. A není se mu co divit. Ve dny ovulace jsem chodila nevyspalá, další týden nedočkavá a další jsem truchlila neb to zase nevyšlo a ten čtvrtý týden v měsíci jsem se vnitřně přesvědčovala, že je to jedno a četla na internetu 1000 a jednu radu, jak to období přežít a nezbláznit se a by the way jsem objevila a začala být závislá na Rodině.cz .

Když jsem si vzala týden volna, abych nám našla nové bydlení v nové zemi, tak jsem si naplánovala na jeden den 5 pohovorů. Tři firmy se mi ozvaly. Vybrala jsem si tu, kterou jsem měla nejblíž, tam, kde se pracovalo jen OD - DO, a už u pohovoru věděli, že se od A do Z budu muset hodně učit a že jsem ale ochotná to udělat a těším se na to. Dokonce jsem se ani netajila tím, že děti nemám, vdávat se budu kvůli stěhování a stěhovat se budu za manželem, protože chceme být spolu a bychom založili rodinu.

...prostě i zázraky se dějí a šéfové různých firem a zejména těch menších jsou také jen lidé. Majitel na mě čekal 2 měsíce než mi uplynula výpovědní lhůta. Nastoupila jsem 1.května, ten měsíc jsem se i vdala a v půlce června jsem šla na ryzikové těhotenství - rovnou do nemocnice na měsíce.
Věděla jsem, že jsem komplikace, ale nikdo mi to nedal najevo. Ještě jsem dostala do nemocnice od kolegů kytku a já jsem nakonec tedy dala výpověď. Jo, asi jsem přišla o nějaké peníze, ale to človět tak při inflaci, a nevhodnými nákupy a nebo když máš pak děti a zamluvíš si dovolenou a neodletíš a neodjedeš, příjdeš o daleko víc peněz.

S firmou jsem pak při mateřské ještě spolupracovala pomáhla jsem na nějakých překladech. S pánem jsme se na malém městě potkávali celkem pravidelně. Vzal to tak, jako život. Byl to chlap od rodiny. Děti prostě nenosí čáp a stres takovým situacím nepomáhá.

Nikdy jsem nelitovala svého rozhodnutí. Peníze budou, vždycky se dá nějak žít. Děti vnímám jako velké obohacení života, velkou školu, cestu a dobrodružství. Jsem ráda, že jsem se mohla stát průvodcem třem pidižvíkům, ze kterých rostou lidé a když se podívám kol a kolem, tak vidím, že peníze prostě nejsou všechno. Ano, život je s nimi jednodušší, ale ta komplikovanost a cesta je žití a to mi příjde jako cíl. Umět si poradit, těšit se z toho, že mám před sebou výzvu... .

Děti zatím nemáš. Neseš zodpovědnost zatím jen za svoje štěstí. Nekalkuluj, nepřemýšlej tolik a udělej to co ti zvedne náladu. Občas je třeba šlápnout do neznáma, třeba je tam to dno od kterého se odrazíš... .