Babi,
jsem dcera matky, která byla doma cca rok na neschopence s depresí a panickými atakami. Mně bylo 16 a sestře 7. Ani jedna z nás tím zásadně netrpěla, já jsem věděla, že máma problém má, protože byla doma na neschopence, a věděla jsem, že některé věci nemůže dělat (jako že nejezdí MHD a radši ji otec zaveze autem tam, kam potřebuje). Moje sestra, jak jsem teď zjistila, ani neví, že nějaké takové období vůbec bylo, vůbec to tenkrát nezaznamenala, že by něco nebylo "jako obvykle".

Nespojovala bych hned depresi s neschopností být matkou svému dítěti. Když je žena doma, zaléčená, s pomocí, podporou širší rodiny, tak se dá zvládat ledacos.
Jedna příbuzná měla vždycky po porodu těžké případy poporodní deprese, a taky to jako rodina zvládli a děti i vztahy jsou tam v pořádku.