Už vlastně nechci nic, leda aby se mnou někdo jel třeba na výlet (děti jezdí, muže mám, nestěžuju si). Nějak jsou mi už věci čím dál víc jedno. Takže vlastně jsem vděčná za cokoliv, ale z máločeho opravdu jásám.
Nemám ráda poukázky na služby, protože to pak musím telefonovat a objednávat se a to je pruda.
Do papírnictví, švadlenk, obchodu s korálky a knihkupectví zase poukázky beru vždy, ale zase mi je skoro nikdo nedává 🙂.