Ano, to řeknu kolegovi co je doma dva nebo tři měsíce po operaci. Nebo kolegyni o ktere jsme věděli, že má rakovinu. Rozdělili jsme si mrknutím oka práci a po půl roce jsme si vzali studentku na dohodu. Uplně jsme překopali své povinnosti. Naučit se naší práci prostě chvíli trvá. Mít někoho na tři měsíce na záskok, to ho ani nezaučíme.

Většinou jsem měla štěstí na kolegy, kteří jednali v tomto směru na rovinu.

A ty které ne a my jsme pak z nich byly trochu zoufalé pak nakonec stejně brzy odešly.

Mně nepříjde fér, že do nové práce by asi zakladatelka teda šla, ale než jít do staré, tak prostě bude raději čekat na neschopence na těhotenství.
Tak je opeavdu práce neschopná a nebo se jen nemůže rozhodnout co se svým životem?