Ne, neprojikuji si do toho své emoce. Jen se na to dívám z úhlu pohledu kolegyň, které nemůžou za to, že zakladatelka ví, že se do práce nevrátí, ale vyčkává, až si buď najde novou práci a nebo otěhotní. Je to diskuze, tak jsem napsala svůj názor, i když se liší od většinového názoru tady. Stejně tak jako jsem napsala, že chápu touhu po dítěti, ale její rozhodnutí bude mít vliv na její kolegyně. A jestli si platila pojištění nebo ne není směroplatné, jak by řekla Máňa. Já mluvím o tom, že někdo tu práci za ní bude muset dělat, dlouhodobě, a ovlivní to negativně zase jeho/jejich životy. Už jsem popsala, jak má zaměstnavatel svázané ruce, co se týká přijmutí náhradního zaměstnance, než se vrátí ona z nemocenské. A to byla žena, která se do práce chtěla vrátit, jen jí to zdravotní stav neumožňoval. A i tak to bylo pro kolegyně velmi náročné, její práci dělaly 3 ženy, které doma měly malé děti. Takže se musely naučit něco, co nikdy nedělaly , zvládat svou práci a ještě tu její. To je každého zaměstnance sen. A nikdo jí to po návratu nevyčetl, jen si každý oddechnul, že se život vrátí zpět do normálních kolejí. A v tom je ten zásadní rozdíl, zakladatelka se vracet nehodlá.