Já ti nevim Mlsoune. Z témat, které jsi tu založila a jak se k nim vyjadřuješ, mám trochu pocit i obavy, že budeš strašná rozpitvávačka a řešička, které nebude nikdy nic dost dobré a která pořád bude mít spoustu problémů i "problémů". Pro lidi se sklonem k depresím a úzkostem je dobré zamakat především na sobě. Ano, s podporou okolí, psychiatrů, psychoterapeutů, psycholožek, léků...Ale vždycky je to hlavně na člověku samém a když se někdo zacyklí v pelíšku sebelítosti, slabosti a postoji "všichni jsou zlí a bekaní, já chudáček a starejte se o mě" není to dobré. V životě je vždycky všechno hlavně na člověku samotném. Když chce žít a chce žít nějak dobře, musí se snažit. Nikdo ho za ručičku vodit nebude. Stejně všichni lidi s depresí si musí nějak poradit a porvat se s nemocí a hlavně se životem. Pokud ne, tak to špatně dopadne.
Když to tady všechno čtu poslední dobou, zdá se mi, že jsme jako lidi i společnost fakt strašlivě rozmazlený. Máme opravdu kliku, že jsme se narodili do této doby a do této části světa. Ale i tak jsme všichni strašný "chudáci". Strašná vláda, strašný zdravotnictví, strašný školství, strašný zaměstnavatelé, chudáci matky, chudáci důchodci....
Takže Mlsoune rada od někoho, kdo se taky léčil s úzkostmi a depresemi, při tom měl "strašný" lidi kolem sebe, děsnýho zaměstnavatele, musel dělat školu, starat se sám o dítě, peněz málo atd atd. Přestaň fňukat, zaber a začni u sebe.
Hledej si jinou práci, zkus to zatím v té staré, ale s jiným přístupem, pracuj na miminku a hlavně na sobě !!!