mlsoune, k tomu vzchopení se, o kterém píše koníček, bych snad jen dodala, že naše paměť je jaksi nepřesná a ráda nám vrací naše vzpomínky poněkud zkreslené... takže pokud koníček prošla obdobím deprese a teď si to pamatuje tak, že "stačilo zabrat", moc bych na to nespoléhala
na tvém místě bych se především soustředila na "tady a teď", pěkně krok po kroku... v práci bych na rovinu vzkázala, že netuším, na jak dlouho moje neschopenka bude (do případného těhotenství jim nic není), během neschopenky v rámci léčby bych se taky zaměřila na to, co bych jako práci dělala ráda, klidně úplně změnit obor, prostě se zamyslet, brát to jako nový začátek... výpověď bych zatím neřešila...
a otěhotnění - buď to přijde nebo nepřijde... osobně jsem teda pokaždé otěhotněla ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně