Kat, po těch lécích fakt musím zaklepat, že už se cítím líp oproti původnímu stavu, který byl takový, že bych ho nepřála ani nepříteli. Stoprocentní ještě nejsem. Ale mám radost z toho, že zvládnu fungovat. Uvařit, poklidit. I když mě to víc unaví než normálně. Jsem obecně ale docela nerozhodná, takže těžko říct jestli je tohle moje rozpoložení následkem nedoléčené psychiky a nebo pro mě přirozený jev. Co se velkých životních rozhodnutí týče, jsem takový ten typický overthinker. Proto to skládám občas jako Rubikovu kostku. Včera jsem četla o job-hoppingu. Na měniče práce se často hledí nedůvěřivě a nevím, jestli se mi chce toto riskovat. Jsem tam aktuálně 2 roky, 3 měs. Moje psycholožka zas říká, že se trendy mění a teď už se na člověka nikdo přes prsty nekouká, když není v zaměstnání roky. Já nevím. Chtělo by to někoho z ejčár.