Sedmi, já mám z Heritage rodokmen do roku 1660 (tedy do tohoto roku jednu větev předků s mým rodným příjmením, další linie tak hluboko neznám). A můžu říct, že v posledních 4 generacích jsou všechny příbuzné linie plné podivínů a svérázů, nejsou to pěkné osudy
Kdysi jsem to cítila jako opravdu velký hendikep, jako špatnou genovou výbavu Dokonce jsem si myslela, že by bylo nejvhodnější nemít děti

Pak jsem potkala MM a ten byl tak normální, naprosto normální, bez mindráků, nezpracovaných emocí - a najednou jsem si fakt uměla představit, že děti s ním budu mít, protože jeho povaha moji genetickou zátěž odlehčí. To jsem ještě neznala tchýni a její rodinnou story

Čili "po čem muži touží" - myslíte, že muži sní o ženě s pěkným rodokmenem?
Dneska už se to tak nebere, ale dřív se na "čistotu" rodokmenu min. do pátého kolene dbalo hodně.