Sam, taky krmíme kocoura, který není náš, ale on si to myslí. Teda asi trochu právem, protože léta k nám chodil jeho táta, ten ale předtím žil u lidí a byl docela dost ochočený, býval tu s námi celé dny, nechal se i pohladit, byl to mazel, zatímco jeho synáček vyrostl venku a přiblížit se k němu můžeme tak na 30 cm, když má hodně dobrou náladu, jinak někdy mu taky nandám do misky a on čeká, až zalezu dovnitř a zavřu dveře...a někdy tu je na zahradě půl dne, normálně kolem chodíme a nic...
On ho nejspíš krmí ještě někdo další, u nás má nárok na jednu kapsičku denně (ale některé dny občas nepřijde, nebo zrovna když nejsme doma, abychom mu dali).