taky si myslím, že jde o dvě odlišné věci a to jednotnost ve výchově versus říci kdo si myslím, že má pravdu tedy dělat rozsuzovače.
Rozsuzovače bych moc ráda měla občas v manželovi, když se hádám s tchánem. S jeho věkem a mojí neústupností hádek ubývá, ale dřív mě hodně mrzelo, že muž doprčic není schopen říct jak to vidí, ale hlavně, aby měl svůj klídeček.

Doma jsem taky za zlýho policajta já, ale zároveň to nese i to, že průser/potřebu pomoci se dozvím já. U hodných policajtů "se ví" že nic nechtějí řešit a tudíž nepomohou. Takže vše má svý pro a proti.

My s chlapem jsme v některých věcech hoooodně někde jinde a já to teda občas už s ohledem na věk mých dětí dělám tak, že ony ví, že na to máme rozdílný názor, ale chci, aby věděly jaké argumenty rozhodly, že jeden z toho převážil. Tedy diskuse o tom jak to bude občas probíhá před dětmi i s dětmi a záměrně. Hádám se jen s dětmi, s mužem o dětech ne, to by nebyl klídeček . Muž je absolutně nehádací typ. Argumentaci vyžaduju taky. Jsem právník, vytáčí mě doběla, když něco nemá logické vysvětlení, ale "já chci".