Sedmi, to muselo být krásný. Tehdy úplně. Mám ráda cestopisy. Když čtu Leoše Šimánka, co zažil, tak je to skoro jak středověk, jak to bylo jiné, pusté, divoké.

Zasjaj, architektura byla pro mně tak nová a zvláštní v těch vysokých horách. Bíle omítnuté domy, staré chodníky, vydlážděné půl metru nad cestou, po které se na jaře valí z hor voda, modré nebe, štíty vůkol, hejna papoušků zelených létaly poblíž..Asi to bylo kouzlo okamžiku a všeho dohromady, že se mi to tak zapsalo. A bohužel jsme odtamtud museli odjet dřív, než jsme původně plánovali a já se tam od té doby chci vrátit.