Když to tu čtu, je to vtipný, o tom žádná. Ale asi jsem slušnej neurotik, protože mě tyhle blbnutí strašně děsej. Potřebuju v životě řád, strukturu, klid a pořádek. Jakmile začnu nějak blbnout vím, že si musím uklidit život. Občas taky něco zlbnu, zapomenu, prohodím, ale chci to dělat naprosto minimálně. Myslím, že se to děje lidem, kteří žijí v chaosu a ve stresu, se spoustou technologií, dětí, příbuzných, zaměstnáních, žijícím ve městech s velkými parkovišti.... Nic z toho nechci, chci si žít v klidu a hlavně neblbnout. Na kvadrát už vůbec.
Snažím se být klidná a vyrovnaná, všechno si zapisuju, promýšlím, plánuju a organizuju.

Jednou jsem zblbla na kvadrát. Muž nalovil okouny, což dá práci. Pak je oškrábal, což dá práci, vykuchal, což dá práci. Byl jich celý plech, tak jsem je pečlivě nasolila, okmínovala... Jenže to byl cukr. Už to takhle nikdy nechci.
Muž jednou taky nemohl najít auto. Obešel všechny parkoviště v okolí. Taky že nenašel, bylo ukradený. Za dva měsíce zase nemohl najít auto. Obešel všechny parkoviště v okolí. Zase nenašel, bylo ukradený.