Já moc často věci neztrácím, na to mám jiné členy rodiny , možná proto mě vyloženě překvapilo, když jsem před časem nemohla najít brýle - bylo to na podzim, přijela jsem autem po dvou dnech mimo domov. Napřed jsem ani nevěděla, že jsem je někam založila, tyhle mám jen do auta, doma používám některé ze starších slabších. Takže jsem začala hledat, až když jsem potřebovala brýle zase na řízení. Nebyly. Prostě nikde. Všechny kabelky a batohy vysypané, kapsy prošacované, šuplíky prohrabané, i do mrazáku, ledničky a pračky jsem se dívala.
Autem jezdím do práce, naštěstí jen pár kilometrů po vedlejších silnicích, tak jsem holt mhouřila oči v jedněch ze starších brýlí a ještě asi dva týdny doufala, že se ty správné někde objeví. Věděla jsem, že jsem s nimi tehdy musela dorazit domů, jela jsem z Prahy část cesty potmě po dálnici, to bych bývala bez dobrých brýlí nedala. Nakonec jsem došla k závěru, že jsem je nejspíš tehdy hned po příjezdu s nějakými odpadky vyhodila do popelnice. Nechala jsem si tedy udělat nové, nějakých pár tisíc to stálo, i když jsem si v optice vyžádala co nejlevnější, zrovna se mi větší výdaje nehodily.
Ztracené brýle jsem našla den poté. Ležely ve starém košíku v kumbále, kde máme elektrický kotel. Vzpomněla jsem si pak, že po návratu bylo v domě chladno, protože se během víkendu, kdy jsem byla pryč, ochladilo, a šla jsem nastavit o trochu vyšší teplotu. Na to jsem v brýlích na dálku neviděla, tak jsem je odložila... Ovšem "nejlepší" bylo, že když jsem je tam uviděla, vůbec mi nedošlo, na co koukám Pár vteřin jsem přemýšlela, co to je za divné brýle, a kdo je mohl v tom košíku nechat...