"Proč si o tom někdo chce číst."

protože je to člověku přirozeně dáno... lidé mají v sobě nějakou potřebu vstřebávat (cizí) hrůzy... rádi se necháváme strašit příšernými věcmi, koukáme na horory, thrilery, čteme je... a když je to dokonce podle skutečnosti, má to ještě větší náboj... a ano, zcela při tom pomíjíme realitu toho, že ti lidé, ať už oběti či pachatelé, měli/mají taky další rodinu, známé, blízké lidi - a pro ty to není příběh na úrovni strašidelné historky, je to bolavé a zničující, jsou zasaženi osobně...
myslím, že ten voyeurismus nenaplňuje jen touhu po senzaci, ale zároveň je to další způsob, jak se vyrovnat s něčím tak děsivým, že si vůbec nechceme připustit, že by se to mohlo týkat i nás osobně... podobně jako černý humor... je to nějaký vyrovnávací mechanismus, aby nás ta hrůza neochromila...
vlastně je to ze stejného ranku jako jiné adrenalinové zážitky - paragliding, skok na laně, rychlá jízda...
ostatně v člověku je tohle asi odjakživa, jak jinak by vznikly pohádky, báje a pověsti, kramářské písně a podobně... jak říká pratchett - všechny dobré příběhy byly vždycky o krvi...