Když jsem měla malé děti, tak jsem byla ráda, že vůbec přežívám, pořádek jsem neměla. Když trochu povyrostly, tak jsme uklízeli jednou týdně v sobotu dopoledne, jinak jen nádobí a linku, občas jsem zametla drobky. Pořádek mám až teď, co žiju sama, nikdo mi tu nepořádek nedělá. Ale i tak by to mohlo být lepší, mohla bych častěji vysávat (ne až jsou v rozích chuchvalce prachu), častěji vytírat podlahu v kuchyni a častěji a pečlivěji utírat prach. Jsem ale čím dál línějši a línějši, takže se mi nechce. Nakonec co, žádná pořádková policie mi sem na kontrolu nechodí.