Termixi, jo, já si myslím, že to je asi jediná šance, aby se cítili spokojení a přijímaní - že si prostě najdou tu svojí bublinu, kde se cítí dobře, kde dokáží dobře fungovat a ostatní je berou takové, jací jsou. A z té bubliny vylézají jen v nejnutnějším případě. Jsem ráda, že syn si s naší pomocí tu svojí bublinu našel a že má konečně kolem sebe kamarády, kteří ho berou a nepozastavují se nad jeho různými divnostmi, protože je často sami mají taky. Trochu se obávám toho přechodu na střední, protože doteď byl vlastně pořád v takové té své bublině, jak ve speciální školce, tak i teď v malé třídě, kde je dost dětí prostě podobných, jako on...ale jestli se dostane na svoji vysněnou školu, tak myslím, že tam těch spřízněných duší bude mít nejspíš dost, tak doufám, že to příští rok vyjde.