Přidat odpověď
Tatramelko, všechno tohle, o čem píšeš, bylo vždycky, resp. něco třeba lepší něco horší. Musím říct, že mě hodně vytáčí, jak tady (a jinde ještě víc) kde kdo viní za skoro všechny své problémy (a dokonce možná i jen potenciální problémy) STÁT - a to za jakékoliv vlády, mám ten pocit. Ale může stát za to, že se lidé pořád porovnávají a někteří (většinou ti, kteří sami mají sebevědomí na bodě mrazu a drží si ho jen zuby nehty přes prachy nebo nějaké "hodnoty") mají tendenci považovat ostatní za špatné kvůli všelijakým vnějším znakům (nemá moderní džíny, neumí lyžovat, nebydlí ve vlastním bytě - viz to, o čem ty píšeš).
Za psychické stavy dětí bohužel (nebo možná spíš bohudík?) odpovídá mnohem víc vlastní rodina - částečně prostřednictvím genů, částečně výchovy, resp. "rodinných pořádků". Plus tedy zrovna pokud jde o endogenní depresi, tam myslím není moc prozkoumané, co všechno má na ni vliv (stejně jako třeba na některé druhy rakoviny atd.), ale myslím, že zrovna stát to moc nebude, zejména pokud se nejedná vyloženě o totalitní stát šířící hrůzu, zatýkání a popravy. Musím tedy přiznat, že patřím k těm, koho dost rozčilují věčné výmluvy na covid a "těžkou dobu" a pod. Snad každá generace prožije nějaké komplikovanější období a dělat si nějaké "nároky na celoživotní štěstí, které má zajistit stát", je podle mého prostě naivita a taky celkem nebezpečná tendence ...
Předchozí