Moniko, jo, taky nás vždycky mrzí, když vidíme ta zpustlá nádraží, kde už nikdo ani není, žádný personál, žádná otevřená čekárna, pokladna, rozkvetlé truhlíky na oknech...jako ještě i taková nádražíčka jsou, ale je jich čím dál míň, je to škoda, mělo to duši a takhle ty budovy postupně chátrají a je to takové mrtvé...vždycky máme hroznou radost, když narazíme na nádraží, které je pěkné, upravené, je tam výpravčí, se kterým se dá prohodit pár slov, otevřená čekárna, kde se dá schovat před zimou, nebo před deštěm...