Abal,

"že by se mela na něco podivat" - to se ji doufam neopovazis rict...

Bych si srovnala priority - chces mit dite, kterym bys se chlubila nebo dite, co je stastny a spokojeny...

Se omlouvam, ze to zni tak tvrde.
Mam zkusenost s dcerou, pred skoro 2 lety - najednou...

Vety jako "musim videt, jak mi tece krev" a
"Jestli mi tu sadu skalpelu vezmes, najdu si na rezani neco jinyho".
Ty noci, kdy clovek sedi dole v obyvaku a breci, zatimco o poschodi vys se dite rozrezava...
A pak se potme s baterkou plizit do jejiho pokoje a zjistovat, jestli to neprehnala, jestli ji neujela ruka a nevykrvaci...

Kdyz si na to ted vzpominam, je mi zase jeste porad priserne... a jsem vdecna, ze to je prekonany a ze je ted zivot uplne normalni.

Dcera je ted priorita, ne nejaka blba skola.
Skolni rok se da opakovat, studovat nebo vyucit se da taky pozdeji..