Větře, nikotinové sáčky se objevily teď ve třídě u syna. Říkal mi o tom, když přišel ze školy a ťukal si na čelo, že spolužák není normální, když tohle bere...jestli tam někdo kouří, to nevím, tipla bych si, že opět tentýž jeden spolužák, zbylých 7 je takových dost odolávajících podobným aktivitám...
Jsem hrozně ráda, že syn má svůj okruh kamarádů z kroužku a i mimo kroužek, co si našel sám, že prostě spolu jezdí za vlaky a necourají někde po OC...
Včera měl synův kroužek slavnostní schůzku ke 20.výročí svojí existence. Byla to hrozně fajn akce, je tam skvělá parta jak vedoucích, tak i různě starých dětí, od 6 do 26 let. A jeden z lidí, kteří jsou u toho vlastně od začátku, tam právě říkal, že je skvělé, že tihle kluci neblbnou někde po parcích, nebo po hospodách, ale že blbnou s nimi, po nádražích, depech, garážích a vozovnách...že mají prostě obrovského společného koníčka, že většina z nich u toho často končí i profesně. Na akce a výlety běžně jezdí i rodiče, vedoucí je tam vítají, kluci jsou s tím taky v pohodě, vždycky těch rodičů jede víc, obvykle ti, kteří už tomu díky dětem propadli taky, jako my. Takže synovi kamarádi puberťáci nemají problém se se mnou normálně bavit i o těch vlacích, nikdy se mu nikdo nesmál, že s ním jedou někam rodiče, v tomhle kroužku jsou ti rodiče prostě něco jako další členové klubu...