nesedlo mi to, přitom jsem se díky upoutávkám těšila hodně. Jenomže jsem tu neděli dočetla zamilovanej příběh, k večeru jsme si pustili Pěsti ve tmě, a ještě hodinu potom mi v uších zněla ta užasná Bartákova hudba z filmu.

Vůbec jsem to cynické pojetí Volhy nedokázala strávit. Vnímala jsem to celé jako nějakou mozaiku vtipů ("škoda, že nemrzne, nachcal bych ti klouzačku...", "blizna - to je tryzna za poblitýho). Pro zasmání dobrý, ale nějak mi uniká smysl toho snímku, co se tím snaží říct? - asi to bylo tím mým rozpoložením