Já mám čtvrtého životního psa. Je mu třináct let - zatím je zdravý, veselý, aktivní a životaschopný. Před tím se ti psi také dožili dvanácti let bez nějakých zdravotních problémů a pak prostě umřeli. Nepočítám nějaký ten průjem, zánět ucha, močáku, stržený dráp - to bylo za pár dní vždy vyléčeno, k doktorovi jsme jezdili jen na očkování. Na všechny psy jsem měla zatím fakt štěstí, byli zdraví.
Pak jsem měla různé zebřičky, andulky, křečky, morčata, králíky... No a všechno to nějak žilo až do smrti.
Nedávno mi umřel třináct a půl kocourek - ten občas měl taky nějaký absces asi od kousnutí, zánět v oku, takže párkrát antibiotika, mast...Ale jinak dobrý, poslední dobou hubnul, a pak si lehnul a umřel.
Králík měl zánět v oku, nešlo to vyléčit , tak jsme ho zabili a snědli. Slepice jsme teď taky zrovna zabili a postupně je sníme.
Momentálně mám nové slepice, nového králíka, nového kocoura a starého psa. Bez zvířat je méně starostí, ale taky méně radostí. Ráda se o ně starám, mám ráda jejich společnost, jejich příchylnost, mám je ráda kolem sebe. No a občas s nima dojdu k doktorovi. Nebo je zabiju a sním.
Ale musím zaklepat, že na zvířata, která se zabít a sníst nedají mám štěstí, a mají u mě hezký a dlouhý život ve zdraví a pohodě.