"ke konci 80. let už jsem to cítila jako naprosto nesnesitelné a konečně - bác, sametová revoluce! Byla to taková euforie!"
Huso, mám z toho pocit, že právě optikou té prožité euforie z 89. hodnotíš přecitlivěle dobu před ní jako naprosto nesnesitelnou.
Promiň, myslím, že skutečně nesnesitelná ta doba byla pro lidi, kteří byli vysloveně pronásledovaní a režimem zkoušení, ty beru jako "etalon naprosto nesnesitelného života"