Kat, měli jsme to doma stejně, naši se o politiku nikdy nezajímali, žili si prostě svým rodinným životem, chodili do práce, starali se o nás, jezdili jsme na výlety (vlakem, auto jsme neměli), chodili na hřiště, četli si, povídali...měli jsme věci, které se běžně v té době dali sehnat, nikdy jsme neměli nic z Tuzexu, neměli jsme ani žádné známé, nebo příbuzné v zahraničí, nikdy jsme nebyli v zahraničí, ani tam, kam se tehdy dalo. Co se nedalo moc sehnat, nebo bylo drahé, to jsme prostě neměli a žili jsme myslím spokojeně i bez toho. Naši rozhodně nebyli z těch, kteří by běželi za autem, aby zjistili, do které zeleniny vezou mandarinky a pak tam stáli frontu. Buď je zrovna náhodou někde sehnali a nebo prostě byly jablka, tohle jsme moc neřešili. Jedna z babiček měla velkou zahradu, takže jsme mívali od ní ovoce, sem tam králíka, bydleli jsme v paneláku, kde naši získali byt po tom, co mamka byla zapsaná v družstvu prý snad 10 let, když ten byt získali. Bylo mi 5, do té doby jsme bydleli v 5 lidech s babičkou ve starém činžáku, ve dvou místnostech, jen se studenou vodou, bez koupelny a se společným WC na chodbičce (byl to rozdělený byt).