Už je to sice dva roky, ale pamatuju si to moc dobře. Já v totálním nervu propadala beznaději, ale tvářila jsem se že pohoda, abych to nepřenesla na syna. Ten se zdál v klidu, i machroval. Na přípravky chodil hlavně z toho důvodu, že lépe přijímá cizí autoritu a když byl v kolektivu, který se snažil o totéž, byl lépe motivován. Při domácích testech to nebral úplně vážně, puberta s ním třískala a mě to vysávalo. Rozumnému dítěti určitě stačí domácí příprava.
Když po přijímačkách spokojeně pravil, že JEDEN příklad má v MA i ČJ určitě dobře, tak mě omývali. Ale dobře to dopadlo, měl dobře skoro všechno, ale to čekání na výsledky bylo hodně dlouhé. Držím palce