Vrrtaku, u nás to ve škole bylo úplně stejné, pár lidí šlo na gympl, jedna spolužačka bez přijímaček, měla od první třídy jenom samé jedničky (ale často právě jen díky tomu, že jí nikdo nechtěl zkazit vysvědčení a navíc její maminka byla učitelka na naší škole), o něco víc šlo na nějakou jinou střední a tak půlka třídy někam na učňák. Taky jsem měla pár trojek, šla jsem na administrativní učňák, tehdy dvouletý, taková malá "ekonomka", pak jsem dva roky pracovala v kanceláři jako asistentka sekretářky a pak jsem si večerně dodělala maturitu na obchodní akademii. Chtěla jsem mít aspoň tu maturitu, ale třeba na rozdíl od mého syna, jsem nikdy neměla přesnou představu, co chci jednou dělat. Asi do 10 let jsem chtěla být zdravotní sestra, pak mě to přešlo a už jsem nevěděla. Syn má celkem jasnou představu odmalička a zatím to vypadá, že si zatím pořád jde...